Rok 2007 byl rok jako každý, dalo by se říci. Ne však pro obyvatele malé obce ve středních Čechách, v kraji podřipském, obec Sazená. Ještě počátkem února málokdo z místních tušil, jakáže věc se chystá u jejich domů, jakáže věc se jich bude po několik dlouhých měsíců bude přímo dotýkat.
Ono pondělí 5. února totiž obecní rada odsouhlasila p. Alešovi Crhovi nájemní smlouvu na objekt místní obecní váhy a také přilehlý vojenský objekt, t.č. zabetonovaného. Jen oni však zatím tušili, jaké jsou záměry s touto stavbou. Dnes můžu naplno říci, že cesta k získání nájemní smlouvy na jeden z nejunikátnějších pevnostních objektů z období první republiky byla poměrně trnitá. Asi nejsložitější bylo přesvědčit zastupitelstvo, že nehodláme dělat nějak klubovnu, ale hodláme objekt zrekonstruovat ve zcela seriózní muzeum první republiky.
O pár dní později započala rekostrukce, na níž se během 16 měsíců vystřídala a ještě asi vystřídá řada nejen bunkrologických nadšenců, ale i těch, které bunkry až zase tak moc neberou a prostě jen přišli pomoct.
Následovalo vybourávání zabetonovaného interiéru, přičemž nikdo z nás netušil, kolik je toho uvnitř, jakého materiálu a jak kvalitně je vnitřek pevnůstky zalitý. Během dlouhých 5 měsíců se z nitra objektu vysbíjelo a vynosilo na 32 tun betonu, lomového pískovce a suti. Je to velké číslo, ale kdo neviděl na vlastní oči, tak jako já, partu lidí, která opravdu dřela do úmoru, tak nemůže pochopit, co tohle všechno obnáší.
Během jara jsme mezi sebe přijali místního rodáka Michala Pokorného. Z počátečního “ okouníka“ se vyklubal zdatný pracant a hlavně stálý člen osádky objektu.
Nejhorší práce však čekala na prázdniny. Bylo nutné opravit obě odstřelené střílny objektu. Na práci, na níž si nikdo z nás, jsme nakonec našli dobrovolníka – Martina Rajnyše. Nejenže opravdu opravil střílny a to vynikajícím způsobem, ale stal se naše hlavní spřátelenou silou.
Počátkem září pak byla zahájena další etapa rekonstrukce – kompletní rekonstrukce střechy. Proti původním předpokladům se však dílo ne úplně zdařilo a s definitivním dokončením se bude finišovat ještě na jaře.
A konečně fasáda objektu dostala nový kabátek. Byl zbořen komín z 50.tých let, opravena poškozená zeď a kompletně celý objekt i s obecní váhou dostal původní barvu.
Člověk by řekl, dosti práce za jediný rok. Ano, i já musím poděkovat všem, kdo přispěli, neboť výsledné dílo mluví za vše! Ještě nás však čeká poměrně dosti práce do doby, než v květnu roku 2008 budeme moci slavnostně zvolat: Lidé, račte dále!