Spousta lidí se mě ptá, jak to všechno začalo? Co bylo před 5. únorem 2007? Co vše předcházelo tomu, aby mohla začít v Sazené rekonstrukce?
Měl bych začít pěkně od začátku..Od září 2002 jsem byl rekonstruovatelem známého déčka s přístupovou chodbou v Karlštejně, kdysi Budňanech. Od 19. dubna 2003, kdy bylo muzeum oficiálně otevřeno pro veřejnost, byla moje činnost rozšířena i na provozovatele. Objekt se nacházel na soukromém pozemku, na kterém mj. vyrostl i penzion a informační centrum. Vztahy s majitelem pozemku byly kolísavé. Někdy lepší, někdy horší. Nejtěžší okamžik přišel asi v květnu 2003, kdy se majitel pozemku rozhodl, že zbourá větší část přístupové chodby kvůli většímu prostoru pro parkovací stání. To se nakonec nestalo, ale jeho přičiněním to rozhodně nebylo. Na jaře 2006 přišel druhý vážnější test. Nad objekt byly postaveny dva obří dálniční bilboardy a na objekt zvenčí byla přilepena čísla parkovacích stání. Prošel jsem těžkým dilema, ale vědomí, že armáda hodlá na prvním místě jednat s majiteli pozemku, za mě rozhodlo. Po předání objektu do rukou majitele pozemku bych ztratil možnost jakkoliv ovlivnit dění kolem objektu. V červnu 2006 jsem dospěl k rozhodnutí opustit objekt a poohlédnout se po perspektivnějším muzejním objektu.
O měsíc později jsem jednoho pozdního odpoledne navštívil tehdejšího starostu p. Ing. Šedivého, současného majitele barokního mlýna v Sazené ( objekt, v němž se nachází druhá sazenská dochovaná pevnůstka). Jediným důvodem této návštěvy bylo projednání možnosti rekonstrukce pevnostní objektu u obecní váhy. První reakce byla, pro mě až hodně překvapivě jasně, zamítavá. Důvodem byly obavy, aby se z objektu stojícího uprostřed obce, nestalo nějaké pochybné doupě. Ke konci rozhovoru nakonec p. Šedivý nakonec dodal, že mou žádost přeci jen přetlumočí zastupitelstvu. Nutno dodat, že to byl klíčový krok a také, že si uvedeného pána velice vážím!
Na počátku září mi p. Šedivý volal, že by zastupitelstvo rádo slyšelo, co mám tedy konkrétně v plánu. Bral jsem to jako velice pozitivní zprávu, neboť něco mi říkalo, že pokud by o rekonstrukci vůbec neuvažovali, tak by mě ani nezvali.
O týden později jsem již zastupitelstvu předkládal mé představy o rekonstrukci a budoucím využití atypické pevnůstky. Využil jsem i alba fotografií z rekostrukce a provozu muzea v Karlštejně. Bylo velice potěšující, že zastupitelstvo dalo jednohlasný předběžný souhlas s tím, aby se zpracovala nájemní smlouva na dobu trvání nájmu 20 let. Podmínkou však bylo, že se vše začne řešit až po listopadových komunálních volbách. Byl jsem ujištěn, že výsledek voleb nemůže nijak ohrozit toto rozhodnutí. Na mě bylo jednání s armádou jménem obce o převodu objektu na obec.
V prosinci tedy probíhala jednání o smlouvě a zároveň s VUSS v Litoměřicích. Jednání o smlouvě spěla ke konci, když mi začátkem ledna 2007 bylo vojenskou správou řečeno, že slib převedení objektu do března nemohou dodržet a zabývat se tím budou nejdříve na konci roku 2007. To byla docela slušná rána!
Nakonec se však našla mezera a my jsme se rozhodli ji okamžitě využít. Kdosi totiž před lety vložil do katastru jako obecní budovu nejen objekt obecní váhy, ale i objekt bunkru. To byl zlom, na který jsme čekali. Tím se jednání výrazně urychlila. Vyvrcholením bylo zasedání zastupitelstva obce 5. února 2007. Na to jsem přijel s Martinem Ničem, který byl mnou jmenován a do smlouvy zapsán jako můj zástupce, jenž je oprávněn jednat ve věcech ohledně muzea v Sazené. Zastupitelstvo jednohlasně odsouhlasilo znění smlouvy a už bylo jasné, že historie atypického pevnostního objektu A1/25a-Z2 po dlouhých 69 letech opět ožije!!