Řopík Sazená

Krásné slunečné počasí jakoby předznamenávalo možný úspěch v pracích a činnostech, které nás tento víkend čekaly. Měl přijít zlomový den celé rekonstrukce a já byl dle své tradice pesimista. Mělo se přikročit ke svařování odstřelených střílen. Nikdo z muzejníků z LO v celé ČR s tímto neměl zkušenosti. Kolega Martin Rajnyš z Roudnického řopíku „u Václava“ mě ale přesvědčil, že to půjde. Na pomoc si přizval svého kolegu Marcela Riečičiara.

Jako první přišla na řadu levá střílna mířící na prostor silnice na Ledčice. Nejdříve se odstřelená vnitřní část střílny musela vynést ven a důkladně očistit. Dále se uvnitř objektu musely posbírat všechny utržené kusy střílen a zjistit, který kus k této střílně pasuje. To byla nakonec asi ta nejlehčí část. Kluci si pak museli všechny hrany po odstřelu zbrousit tak, aby vše dokonale pasovalo. To už bylo náročnější a zabralo to spoustu času. Teprve poté, když vše sedlo, se mohlo přistoupit ke svařování jednotlivých kusů střílny.

Cca kolem páté bylo hotovo a do nitra objektu se začaly stěhovat bedničky od munice, které měli sloužit jako podstavec pro usazování vnitřního rámu střílny. V praxi to vypadalo tak, že se vyskládaly bedničky do výše středu střílny, zvenčí se také vyskládaly dvě tři bedničky, aby se to vyrovnalo. Na již předem připravenou trubku se nasadil vnitřní rám střílny a trubka se položila na obu stranách na bedničky. A mohlo se přistoupit k dosazování do ideální polohy k vnější části střílny. Nebylo to ale tak jednoduché, samotný rám střílny něco váží a hlavně, ne všude vnitřní část střílny lícovala s tou vnější. Následovalo tedy posunování tam a zpět než to úplně sedlo. Pro představu asi tak desetkrát…

Kolem sedmé navečer vše dosedlo a Martin Rajnyš mohl přistoupit ke svařování. Při pohledu na rozstřelené části jsem ani nevěřil, že to nebude vidět. Martin s Marcelem ale odvedli mistrnou práci a zhruba kolem půl deváté večer jsme si mohli říci, že první střílna je na svém místě. Po svaření bylo dokonce objeveno místo, kam Němci přiložili nálož při odstřelu. Až večer jsem pomalu začal věřit, že se to povede a objekt bude mít po víkendu zase zpět své střílny.

Večer jsme pak vyrazili na dobrou večeři a pivko do místního hostince. Martin Rajnyš pronesl velmi zajímavé heslo: “ Za jídlo a chlast, znovu opevníme vlast!“

Zlomový den pro celou rekonstrukci..