Po informaci, která se mi dostala v neděli večer od Martina Niče o vykradení jeho řopíku, ve mě vyvstala jediná otázka k zamyšlení:
„Děláme to všechno pro lidi a přitom jsou to zase jen lidi, kteří nám naši snahu ničí.“
Co na to říci? Pevnostní areál v Berouně nebyl rozhodně prvním vykradeným muzeem v ČR, ale za poslední 3 měsíce je to již druhé muzeum, což je velmi znepokojující! Vždyť není našim cílem z našich betonových miláčku dělat nedostupné pevnosti, ale dělat důstojná muzea hodná cti a památce první republice.
Nechci zde osočovat či napadat žádnou skupinu lidí, ale připadá mi, že se situace zhoršuje jednak po začátku hromadného předávání objektů do soukromých rukou. Bohužel však existují indicie, že ve spoustě podobných akcí mají prsty i naši kolegové z vlastních řad, což je strašné.
Bohužel, tato vymoženost dorazila i na Pražskou čáru. Když tak přemýšlím, tak z různých důvodů skončila na Pražské čáře již 3 muzea, což je na počet fungujících muzeí na Pražské čáře docela značná „úmrtnost“!
Po čísi zlodějské akci v Berouně nastává další námět k zamyšlení: Zda je lepší bunkr dělat tak nějak a příliš se neukazovat a nebo ho udělat jak se sluší a patří, ale zároveň investovat do adekvátního zabezpečení..
Každopádně, jediné, co nám bohužel zbývá, je danou situaci odsoudit, ale nic víc.