Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nejisté útočiště - Kateřina Čapková, Michal Frankl

nejiste-utociste.jpeg  Název: Nejisté útočiště

  Československo a uprchlíci před nacismem 1933 - 1938

  Autor: Kateřina Čapková, Michal Frankl

  Nakladatelství: Ladislav Horáček - Paseka

  Rok vydání: 2008

  ISBN: 978-80-7185-840-9

  Hned na počátku použiji dvou citácí z knihy. Jsou tak výstižné, že je i autoři zařadili na začátek knihy.

,,Pro uprchlíky před Hotlerem byla Praha křižovatkou, kde díky velkomyslné shovívasti československé politické reprezentace, díky přátelství a vřelým vztahům s elitou města, díky obezřetné a spontánní pomoci židovské obce a společnosti mohli nejen žít, ale i bojovat proti společnému nepříteli - nepříteli sebe samých i pohostinného Československa.” Manfred George

,,Podpora, kterou poskytovaly soukromé výbory, byla tak nízká, že i podporovaní snadno přišli na scestí....Málokteří získali ilegální práci. Když se na to přišlo, byli bez milosti vypovězeni ze země. Jiní měli známé nebo příbuzné, kteří museli stále vypomáhat. Ti zbývající žebrali nebo kradli.... Shodly jsme se (s Mariií Schmolkovou), že Prha je a může být jen přístavem poskytujícím první útočiště” Kathe Frankenthalová

  Z těchto úryvků jde vidět, jak rozdílně vnímali dva němečtí uprchlíci svůj pobyt v Československu po útěku z nacistického Německa, respektive Rakouska po anšlusu.
Po důvodech tak rozdílného pohledu pátrají autoři knihy. Ta v mnohém vyvrací legendy a mýty ohledně německých a později i rakouských uprchlíků v předválečném Československu. Zvykli jsme si na obraz přátelské země, která přijímala uprchlíky před nacismem a umožňovala jim pokračovat v jejich práci. Bohužel je nutné si přiznat, že uprchlíci, kteří patřili mezi společenskou či politickou elitu získali (i díky osobním kontaktům na přední představitele ČSR) plnou podporu a zázemí pro svou činnost a život v předválečné ČSR. Ovšem ty tisíce dalších obyčejných uprchlíků, bylo v zcela jiné situaci.
A právě o těch obyčejných uprchlících z nacistického Německa a později Rakouska, pojednává tato kniha.
  Je důležité říct, že se nejdná o knihu ,,sebemrskačskou” jako např. tituly z pera pana Krystlíka nebo autorského dua písičího pod pseudonymem Duffack. Autoři nekritizují, neodsuzují a nehaní. Pouze střízlivě předkládají fakta. Životní osudy uprchlíků zasazují do širšího kontextu historických událostí. A to velmi citlivým způsobem, díky kterému je kniha velmi čtivá i přes svou odbornost.
  Samotná publikace je rozdělena do čtyř základních částí. V té první je nastíněna celková situace v Evropě a přístup jednotlivých ,,civilizovaných” zemí k problému uprchlíků. Na to navazuje výklad postoje Československa k uprchlíkům, spojené s rozborem legislativy. A zde již nastvává odklon od mýtu o přátelské zemi pro uprchlíky. Stejně jako zbytek knihy, tak i tato část je prokládána osudy jednotlivců. Bohužel zjišťujeme, že uprchlíci (kromě těch privilegovaných) byli v ČSR trpěni. Jakoby příliv emigrantů probouzel v lidem to nejhorší. Od antisemitismu přes strach o pracovní místa či či strachu ze spionáže až po prostou nenávist ke všemu cizímu. Ale v těžkých dobách se objevuje mnoho jedinců, kteří chtějí pomáhat a tomuto je věnována druhá část publikace.
  Od prvních spontánních reakcí lidí, kteří chtěli pomoci přes vznik pomcných výborů až po snahu o zapojení mezinárodních organizací.O to více pomoc těchto lidí vynikne o co méně státních peněz bylo věnováno na pomco uprchlíků. Detailně je popisována činnost pomocných výborů, které denně sváděli boj o získání peněz. a to i přes mnohdy administrativní obstrukce úřadů a úředníků. Stejně detailně je popisována i pomoc politických stran, které ve větší či menší míře podporovali členy sesterských německých stran (sociálních demokratů, komunistů atd.).
  Je smutné pak číst o vzedmutí vlny antisemitismu v ČSR. A tomu se věnuje třetí část knihy. V drtivé většině totiž židé nebyli vnímáni jako političtí, ale jako ekonomičtí uprchlíci.
Jedinou pomoc pro ně představovali jednotlivé židovské obce v ČSR a židovské charitativní organizace jak z Československa tak i ze zahraničí.
  Čím více člověk věří ideálům humanity o to hůře se mu čte o vracení uprchlíků zpět do Německa nebo Rakouska československým četnictvem nebo finanční stráží. A tyto případy nebyly ojedinělé. Přístup státních orgánů byl mnohdy více než nehumání. Nejhůře se to začalo projevovat ke konci první republiky, kdy se začalo uvažovat i o tzv.,,rezervaci pro uprchlíky”. A tomuto se věnuje poslední , čtvrtá část knihy.
 Publikace je doplněna bohatým poznámkovým fondem, seznamem pramenů a literatury, archivními materiály a množství fotografií.

  Musím se přiznat, že tato kniha na mě hluboce zapůsobila. Nejen tím negativním o naší zemi a že v našich předcích se projevilo tolik špatného. Ale to co na mě zapůsobilo nejvíce je to kolik prostých, ale i známých lidí, kterých bylo stovky a tisíce, obětavě den za dnem přes všechny nesnáze pomáhali uprchlíkům. A to je také jeden z mnoha důvodů pro které jsem na tuto zemi hrdý. Temná místa naší historie musíme pojmenovat a snažit se neopakovat. Všem, kteří se zajímají o histori první republiky i všem ostatním tuto knihu vřele doporučuji.

                                                                                                                               J.H.

 
 

 



Kontakt

Pevnostní muzeum v Sazené z.s.

Nad Nádražím 129
Zadní Třebaň, 267 29

Vlastní muzeum se nachází
v obci Sazená.

+420 737 341 932

muzeum@ropiksazena.cz